Odpoledne na farme

Vcera jsem jela navstivit moji kamaradku Ivu, ktera je taky z Ceska. Moc rada s ni travim cas ne jenom proto ze take nasleduje Krista ale i proto ze si muzu popovidat v Ceskem jazyce.

Maji s manzelem a jejima dvouma synama mensi farmu za mestem. Minuly tyden se jim narodilo asi kolem sesti kuzlatek a asi ctryri jehnatka. A tak jsem vcera nalozila moje kluky do auta a jeli jsme se podivat. Po ceste na farmu jsem se koukla do zpetneho zrcatka a pokochala jsem se horama ktere se leskly v dalce. Prede mnou se rolovali kopce ktere byli na vrchach pokryte jeste snehem ale dole v udoli uz se zelenali stromy. Byl by to prekrasny obrazek na zdi. Je to jenom asi deset minut k farme, ale klukum se to zdalo jako vecnost, protoze se moc tesili na vsechny zviratka o ktery jsem jim povedela. Sjeli jsme z hlavni silnice na vedlejsi ktera se stocila a splhala na kopec k jeji farme. Kdyz jsme zastavili pred jejim domem, privital nas stekot jejich pejsku kteri se snazili ochranit jejich domov. Iva vysla s usmevem. Prvne jsme se sli podivat na male kuzlatka. Byli prekrasny a taky srandovni, protoze skakali. Jakub a Matej natrhali travu kolem staje aby si i mamka kozicka pochutnala. Jak jsem tam stala a koukala se na kluky jak si hrajou s pejskama a kuzlatkama podivala jsem se z kopce do udoli. Jako kdyby se zastavil cas, tak prekrasny vyhled. Hory v dalce ktere byli na spickach pokryty snehem jenom mi to pripominalo jak kdyby je Buh jemne ocukroval praskovym cukrem a dole v udoli uz se zelenali louky. Tohle vsechno a jeste vic pro nas vytvoril. Premyslim, ze kolikrat jsme tak zamestnani s nasima osobnima vecima ze se zapomenem zastavit a podivat za co vsechno by jsme meli byt vdecni.

Po navsteve jehnatek a kotatek a slepicek jsme si sli sednout k Ive domu na jeji vynikajici domaci stavu ze svestek a trochu si popovidat, zatim co si kluci hrali hru Clovece Nezlob se. Nase konverzace s Ivou me vzdycky zahreje srdicko. Mluvime o nasi vire, o Jezisi, predsevzetich, slabostech. Jsem moc pozehnana mit kamaradku s kterou se mohu podelit i o svych slabostech aniz be me odsoudila. Mam spoustu pozehnani ve svem zivote a tim chci rict Dekuji Ti Boze.

I krasne malickosti v nasem dennim zivote, ktere si malokdy uvedomime jsou pozehnanim od naseho Boha.

A tak dneska zpomalte, zatavte se a zamyslete te se jak moc jste pozehnani.